9.1.1.3
Okolnosti vylučující protiprávnost činu
JUDr. Alena Vondráková
Některá jednání, ačkoli naplňují zákonné znaky trestného činu, nejsou pro společnost škodlivá a nejsou trestným činem a není s nimi spojená protiprávnost a trestní odpovědnost. Jedná se o tzv. okolnosti vylučující protiprávnost, jimiž jsou nutná obrana, krajní nouze, svolení poškozeného, přípustné riziko, oprávněné použití zbraně (§ 28 až 32 TZ).
NahoruKrajní nouze
Krajní nouze spočívá v odvracení nebezpečí přímo hrozícího zájmu chráněnému trestním zákonem. V důsledku krajní nouze čin jinak trestný není trestným činem (§ 28 odst. 1 TZ). O krajní nouzi se však nejedná, a tudíž beztrestnost nenastává, pokud bylo možno hrozící nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak nebo pokud způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, anebo byl ten, komu nebezpečí hrozilo, povinen je snášet (§ 28 odst. 2 TZ).
Tím, kdo je povinen za daných okolností hrozící nebezpečí snášet, může být např. hasič, policista, voják.
K zákroku v krajní nouzi je oprávněn kdokoli, i ten, komu žádné nebezpečí nehrozí.
Jelikož jednání v krajní nouzi směřuje vždy proti někomu jinému než proti útočníkovi (na rozdíl od nutné obrany, kdy je jednání zaměřeno vždy proti útočníkovi), tedy proti zájmům třetích osob, které stav krajní nouze nevyvolaly a nenesly na tomto stavu žádnou vinu, je zájmy těchto osob třeba chránit více než zájmy útočníka, což se projevuje v přísnějších podmínkách vymezujících krajní nouzi ve srovnání s podmínkami nutné obrany.
Judikát uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, č. 26/72:
Při posuzování krajní nouze není na rozdíl od nutné obrany rozhodující přiměřenost či nepřiměřenost způsobu odvracení hrozícího nebezpečí. Rozhodující pro hodnocení vybočení z mezí krajní nouze je, zda bylo toto nebezpečí možno odvrátit jinak nebo zda způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil.
Při hodnocení, zda nebezpečí bylo možno odvrátit jinak, je třeba brát v úvahu jen ty možnosti obviněného, kterými lze odvrátit nebezpečí včas, tj. ještě před porušením zájmu chráněného trestním zákonem, kterému nebezpečí hrozilo.
Judikát uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, č. 19/68:
Jede-li řidič motorového vozidla v podnapilém stavu vozidlem jenom proto, aby po dopravní nehodě zajistil lékařskou pomoc pro zraněného účastníka nehody, přichází v úvahu posuzování tohoto jednání z hlediska krajní nouze.
NahoruNutná obrana
Nutná obrana spočívá v odvracení přímo hrozícího útoku nebo trvajícího útoku na zájem chráněný trestním zákoníkem jednáním namířeným proti útočníkovi. V důsledku nutné obrany čin jinak trestný není trestným činem (§ 29 odst. 1 TZ). Pokud by však byla obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku, nejednalo by se o nutnou obranu a trestnost takového jednání by nebyla vyloučena (§ 29 odst. 2 TZ).
Jelikož osoba, která jedná v nutné obraně, se musí bránit tak, aby obrana byla způsobilá odvrátit útok, musí být intenzita nutné obrany silnější než útok. Obránce rovněž může proti útočníkovi zasahovat okamžitě, aniž by byl povinen předtím zkoumat, zda lze útok odvrátit jinak než nutnou obranou, neboť takové zkoumání je zpravidla vzhledem k charakteru útoku vyloučeno.
K nutné obraně je oprávněn kdokoli, tedy i ten, proti němuž útok přímo nesměřuje, a nutnou obranou lze hájit zájmy vlastní i zájmy jiného (tzv. pomoc v nutné obraně).
Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, č. 11/65:
O nutnou obranu nepůjde tam, kde útok již fakticky skončil nebo kde pachatel reaguje na útok takovým způsobem, že útok ve skutečnosti oplácí a…
