Padělání akcií a jiných cenných papírů

10.2

Padělání akcií a jiných cenných papírů

JUDr. Lucie Kolářová

 NahoruRozdíl proti původní právní úpravě

V porovnání s předchozí úpravou v trestním zákoně č. 140/1961 Sb. současný trestní zákoník č. 40/2009 Sb. definuje skutkové podstaty trestných činů vztahujících se k měně a platebním prostředkům přesněji, velkým rozdílem oproti minulému zákonu jsou trestní sazby, které se s ohledem na priority nového TZ v globálu snížily. Nově však byly vytvořeny další skutkové podstaty trestných činů, ať již základní, nebo kvalifikované, které postihují hospodářskou kriminalitu. V návaznosti na cenné papíry nutno zmínit trestný čin neoprávněného vydání cenného papíru dle § 249 TZ, který je však zařazen až do dílu 3 hlavy VI, když díl 3 se vztahuje k trestným činům proti závazným pravidlům tržní ekonomiky a oběhu zboží ve styku s cizinou.

 NahoruPodvod

V neposlední řadě je třeba v souvislosti s paděláním cenných papírů zmínit i trestný čin podvodu dle § 209 TZ, neboť skutková podstata tohoto trestného činu bývá ve velkém množství případů naplněna v jednočinném souběhu společně s trestnými činy dotýkajícími se měny, platebních prostředků či přímo cenných papírů².

 NahoruHospodářská kriminalita

Zařazení skutkových podstat trestných činů proti měně a platebním prostředkům do skupiny hospodářských trestných činů má svůj význam jednak z hlediska společného objektu chráněného zákonem, ale i pro konečné posouzení konkrétního skutku, zda jím pachatel skutečně naplnil příslušnou skutkovou podstatu, či nikoliv. V případě hospodářské kriminality je totiž kladen důraz na to, že jde o trestnou činnost, která je motivována úmyslem dosažení neoprávněných, nebo přímo protizákonných vyšších zisků. Pachatel svým jednáním ohrožuje nejen individuální či kolektivní ekonomické zájmy, ale často napadá přímo základy tržního hospodářského systému. Tímto jednáním může být negativně ovlivněn nejen trh výrobků a služeb nebo oblast finančních trhů (např. oblast měny a platebních prostředků), ale i jednotlivé instituce hospodářského systému, jakými je např. bankovnictví. Právě neoprávněnost, popř. nezákonnost, je jedním z nejdůležitějších znaků, který musí být naplněn v případě většiny skutkových podstat hospodářských trestných činů, neboť jednání vymezené skutkovou podstatou nebývá samo o sobě trestným. Trestněprávní rovinu získá až v případě, že pachatel popsaným způsobem jednal neoprávněně či nezákonně.

 NahoruVýchodiska současné koncepce hospodářských trestných činů

Při tvorbě nové koncepce hospodářských trestných činů, tedy koncepce použité v dnes platném TZ, byla zdůrazňována zejména tato hlediska:

• intervence státu do ekonomiky pouze v případě selhání její autoregulace,

• při užití trestních sankcí je nutné mít na paměti i společenskou prospěšnost a užitečnost takového trestněprávního zásahu,

• sankcionovat pouze excesy³.

Výše uvedené podtrhuje nejen zájem státu na ochraně před hospodářskou kriminalitou, ale zároveň vyšší míru opatrnosti při postihu jednání v oblasti hospodářských vztahů trestněprávními sankcemi.

 NahoruSkutková podstata hospodářských trestných činů

Skutková podstata trestného činu je soubor typových znaků, kterými se od sebe odlišují různé typy trestných činů. Jednotlivé skutkové podstaty jsou potom charakterizovány čtyřmi skupinami znaků:

• objekt,

• objektivní stránka,

• pachatel,

• subjektivní stránka.

Trestným činem může být pouze protiprávní čin, který TZ označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně (srov. § 13 TZ).

 NahoruObjekt

Objektem hospodářských trestných činů jsou závazná pravidla stanovená pro hospodářskou činnost, tedy ochrana zájmů na dodržování závazných pravidel stanovených pro ekonomickou činnost na trhu výrobků a služeb a na finančních trzích.

 NahoruObjektivní stránka

Objektivní stránka hospodářských trestných činů je vymezena definicí trestného činu uvedenou v TZ s tím, že jak již bylo řečeno, v případě hospodářských trestných činů je častokrát v této definici obsažen určující prvek, a to neoprávněnost, popř. nezákonnost. Kromě toho je třeba u hospodářských trestných činů mít na paměti princip trestněprávní represe jako posledního prostředku – "ultima ratio", kdy nemůže být ignorována zejména obchodněprávní stránka věci⁴.

 NahoruSubjektivní stránka

 NahoruPachatel

Pachatelem hospodářských trestných činů může být kdokoliv. Pouze u některých skutkových podstat se vyžaduje speciální nebo konkrétní subjekt. Např. u trestných činů zneužití informace a postavení v obchodním styku dle § 255 odst. 2 TZ nebo vystavení nepravdivého potvrzení nebo zprávy dle § 259 TZ.

 NahoruZávažnost

Závažnost jednotlivých hospodářských trestných činů je určována pomocí obecných termínů, jakými jsou škoda, prospěch, nebo rozsah. Škoda je charakterizována jako újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. Škodu lze napravit naturální restitucí, tedy uvedením v předešlý stav, nebo poskytnutím majetkového plnění, především peněz. Škoda je shodně s charakteristikou v občanském i obchodním zákoníku rozlišena na škodu skutečnou a ušlý zisk. V jednotlivých skutkových podstatách trestných činů může být škoda znakem už základní skutkové podstaty nebo, jako je tomu ve většině případů, kvalifikované skutkové podstaty. V případě prospěchu či rozsahu platí obecně to samé, i proto shodně se škodou jsou kvantifikovány obecnými pojmy jako značný nebo velký. V případě škody a prospěchu jsou jednotlivé stupně definovány v § 138 TZ, a to vyjádřením peněžitých částek od 5 000 Kč po 5 000 000 Kč.

 NahoruTrestní odpovědnost

Trestně odpovědnou může být jak fyzická, tak i právnická osoba, jejíž trestní odpovědnost je obsažena v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. V případě trestných činů, které jsou spáchány právnickými osobami, může být za taková jednání trestně odpovědná jednak právnická osoba, kterou byl trestný čin spáchán, ale rovněž ten, kdo za právnickou osobu jednal. V souvislosti s hospodářskými trestnými činy se uplatňuje ve větší míře institut tzv. jednání za jiného, kdy zvláštní vlastnosti, způsobilost nebo postavení jsou dány u právnické osoby, jejímž jménem pachatel jedná.

 NahoruDalší ochrana hospodářských zájmů

Nejen ustanovení o hospodářských trestných činech chrání hospodářské zájmy. Zejména v hlavě V, která upravuje majetkové trestné činy, je hned několik skutkových podstat, které mají bližší návaznost na hospodářskou trestnou činnost. V souvislosti s paděláním cenných papírů dochází ve většině případů ke spáchání trestného činu podvodu dle § 209 TZ, a to v jednočinné součinnosti. Trestný čin podvodu patří mezi trestné činy majetkové upravené v hlavě V TZ.

 NahoruPomocná úloha trestní represe

§ 12 odst. 2 TZ:

"Trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu."

Zásada subsidiarity (pomocné úlohy) trestní represe a použití trestních sankcí až jako ultima ratio je jednou z vládnoucích a zároveň nejdůležitějších zásad, které se v oblasti hospodářských trestných činů projevují. Tato zásada vyjádřená v obecných ustanoveních TZ, konkrétně v § 12 odst. 2 TZ, omezuje jednak zákonodárce při tvorbě trestněprávní regulace, která by se měla týkat pouze těch nejzávažnějších trestných činů, ale zároveň se uplatňuje u konkrétního posuzování jednotlivých hospodářských trestných činů, kdy je třeba dbát na citlivé rozlišení jednání, která lze postihnout prostředky práva správního nebo civilního v širším slova smyslu, a jednání, která je nutno postihnout právem trestním. Trestní represe tak má být použita pouze v krajních případech, kde prostředky ekonomické regulace jiných právních odvětví (zj. práva občanského, obchodního a správního) nepostačují. V případě hospodářských trestných činů již bylo zdůrazněno, že jednání pachatele musí být neoprávněné (např. § 239 TZ – Ohrožování oběhu tuzemských peněz – "Kdo neoprávněně vyrobí nebo vydá náhražky tuzemských peněz...") nebo nezákonné (např. § 247…