10.1.1
Pojem cenného papíru
Mgr. Pavla Krejčí
Jedním ze základních instrumentů, které historicky napomohly intenzivnímu rozvoji obchodování a umožnily například shromažďování finančních prostředků potřebných pro zakládání a rozvoj podnikání právnických osob, jsou cenné papíry. Přestože v dnešní době panuje poměrně přesná představa o tom, co to cenný papír je, tato představa nemusí být vždy správná, a je proto vhodné uvedený pojem vymezit.
NahoruDefinice pojmu cenný papír
Doposud nebyla definice pojmu cenný papír v právním řádu uvedena. To částečně napravil NOZ, jež obsahuje v § 514 NOZ definici pojmu cenný papír. Cenný papír charakterizuje jako listinu, se kterou je právo spojeno takovým způsobem, že je po vydání cenného papíru nelze z této listiny uplatnit ani převést.
Za cenný papír lze tedy nově označit pouze cenné papíry listinné. Zaknihovaný cenný papír již není cenným papírem, ale náhražkou cenného papíru. K tomu např. důvodová zpráva k NOZ uvádí:
Navržená definice cenného papíru spojuje cenný papír s listinou. Listina je tedy pojmovým znakem cenného papíru. Zaknihovaný cenný papír nadále nebude z definice cenným papírem, bude jeho náhražkou, tj. ve své podstatě zaknihovaným právem. Tento přístup má logiku v tom, že se u zaknihovaných cenných papírů nerozlišuje forma, zákon upravuje zvláštní způsob jejich převodu nebo zastavení apod.
Zaknihovaný cenný papír je tak zvláštním druhem věcí, na který se použijí ustanovení o cenných papírech, ledaže to vylučuje jejich povaha, NOZ nebo jiný právní předpis (§ 525 NOZ).
NahoruVýznam cenných papírů
Zvláštní povaha cenných papírů nejlépe vynikne na konkrétních příkladech, ze kterých je nejvíce patrné, co znamená "inkorporace" práva do cenného papíru. Tak například u akcií vede inkorporace práva akcionáře do cenného papíru (akcie) k tomu, že práva akcionáře vykonává vlastník akcie. Tím může být buď osoba, která je jako vlastník akcie uvedena přímo na této akcii (u akcií na jméno), nebo osoba, která prokáže, že je vlastníkem předložené akcie jinou listinou (např. usnesením o vypořádání dědictví). Jakkoliv to nemusí být na první pohled zřejmé, je popsaný princip zásadně odlišný např. od způsobu prokazování, že má konkrétní osoba práva společníka jiného typu obchodní společnosti, zejména společnosti s ručením omezeným – v těchto typech společností vykonává práva společníka osoba, která je zapsána do seznamu společníků.
NahoruSměnka jako cenný papír
Obdobně práva ze směnek vykonává vlastník směnky – ani v tomto případě není až na některé výjimky podstatné, ve prospěch koho výstavce směnky směnku vystavil, práva z ní vyplývající bude vykonávat ten, kdo směnku vlastní. Vlastníkovi směnky tak svědčí právo na finanční plnění, na které směnka zní (směnečná suma), a to (opět s určitými výjimkami) bez ohledu na právní důvod (tzv. kauzu) směnečného závazku. Již samo vlastnictví směnky tak zakládá nárok na to, aby bylo vlastníkovi směnky směnečným dlužníkem plněno, a směnečný dlužník se nemůže – vyjma zákonem přesně vymezených situací – dovolávat např. toho, že dluh, pro jehož zajištění byla směnka vystavena, již zanikl splněním.
Je tak možné shrnout, že cenné papíry nejsou pouze důkazním prostředkem toho, že vlastníkovi cenného papíru vznikl a svědčí určitý hmotněprávní nárok, nemají tedy pouze tzv. legitimační a důkazní funkci. Naopak, sám cenný papír představuje určitý hmotněprávní nárok svého vlastníka.
Na druhou stranu tuto koncepci značně narušuje znění § 1103 odst. 3 NOZ, které stanoví, že: "Vlastnické právo k cennému papíru se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti."
Tato koncepce převodu cenného papíru na jméno je v rozporu se základní definicí cenného papíru uvedenou v § 514 NOZ. K převodu cenného papíru na jméno se totiž nevyžaduje předání samotného cenného papíru do dispozice nabyvatele.
Cenný papír je považován za věc movitou. Zaknihovaný cenný papír je pak věcí movitou nehmotnou.
NahoruPráva spojená s cenným papírem
V současné době je možno vydat i takové cenné papíry, které nejsou v zákoně výslovně uvedeny. Právní úprava nestanoví, jaká práva může emitent inkorporovat do cenného papíru. Pokud vydává emitent cenný papír, jehož náležitosti nejsou zvlášť upraveny zákonem, je nezbytné, aby listina obsahovala alespoň odkazem na emisní podmínky právo, které je s cenným papírem spojeno a údaj o emitentovi. Práva též mohou být popsána přímo na listině. Z listiny musí být také patrné, že se jedná o cenný papír, nemusí na ní však být výslovně uvedeno slovo cenný papír, nýbrž to může pouze vplývat z kontextu.
Do cenného papíru však nelze inkorporovat všechna práva, ale pouze ta práva, u nichž je to s ohledem na jejich povahu…
