JUDr. Vladimíra Knoblochová
Poukázka (asignace) je starý institut občanského práva, na jehož zásadách byly vybudovány i další právní instituty, jako jsou šeky, cizí směnky, akreditivy apod. Právní úprava poukázky je obsažena v § 1939 až 1948 OZ a řadí se mezi způsoby zániku závazku splněním.
Poukázkou opravňuje ten, kdo ji vydal (tedy poukazatel), poukazníka, aby přijal plnění od poukázaného, a poukázanému se poukázkou přikazuje, aby plnil poukazníkovi na účet poukazatelův. Právní podstatou poukázky tedy je povinnost poukázaného plnit poukazníkovi na účet poukazatele, resp. tomu odpovídající oprávnění poukazníka ze strany poukazatele vybrat vlastním jménem plnění u poukázaného.
Příkladem poukázky může být situace, kdy společnost Alfa dluží společnosti Beta na zaplacení kupní ceny za dodávku počítačového vybavení částku ve výši 500 000 Kč. Společnost Alfa má současně splatnou pohledávku z titulu poskytnutého úvěru ve výši 500 000 Kč za společností Gama. V takovém případě může společnost Alfa zmocnit společnost Beta, aby si dlužnou částku 500 000 Kč vybrala u společnosti Gama na účet pohledávky, kterou má vůči ní společnost Alfa, a současně přikáže společnosti Gama, aby dluh plnila přímo společnosti Beta.
K účinnosti poukázky se vyžaduje:
1. Dohoda mezi poukazatelem a poukazníkem, jejímž obsahem je zmocnění poukazníka k výběru plnění od poukázaného. Z této dohody vyplývá důvod, proč poukazatel zmocnil poukazníka přijmout od poukázaného plnění.
Ve výše uvedeném případě půjde o dohodu mezi společností Alfa a Beta, kterou společnost Alfa zmocní společnost Beta, aby si vybrala svou pohledávku u společnosti Gama.
2. Jednostranné právní jednání poukazatele, kterým poukazatel přikáže poukázanému, aby plnil poukazníkovi na účet poukazatele. Poukazatel a poukázaný se samozřejmě mohou vzájemně dohodnout na tom, že poukázaný bude plnit vůči poukazníkovi, tj. půjde o dvoustranné právní jednání. Aby vznikl poukazníkovi přímý nárok vůči poukázanému, je třeba, aby poukazník obdržel projev poukázaného, že poukázku přijímá. Na právním vztahu mezi poukazatelem a poukázaným totiž záleží, zda je poukázaný povinen příkaz poukazatele přijmout. Poukázaný není přitom povinen poukázce vyhovět, ledaže dluží poukazateli plnění, které je předmětem poukázky. V takovém případě jeho dluh zanikne teprve tím, že poukazníkovi splní. Pokud poukázaný poukázku přijme, pak mezi poukazatelem a poukázaným vzniká tzv. krycí vztah.
Pokud by poukazník nechtěl poukázku použít anebo pokud poukázaný poukázku odmítá přijmout nebo podle ní plnit, má poukazník povinnost to bez zbytečného odkladu oznámit poukazateli.
Poukázaný je oprávněn požadovat, aby mu vlastník poukázky poukázku kvitoval, tj. potvrdil mu na ní, že dluh byl splněn. Kvitování poukázky bude praktické zejména v případech, kdy bude poukázka vystavena na řad či na majitele – v takovém případě se na předloženou poukázku napíšou např. slova "zaplaceno" a datum a podpis. Jde o speciální ustanovení ve vztahu k ustanovením § 1949 až 1951 OZ o kvitanci. V případě, že poukázka nebude písemná nebo bude uzavírána formou smlouvy, bude poukázaný oprávněn požadovat vystavení kvitance ve smyslu § 1949 a 1951 OZ.
Společnost Alfa přikáže společnosti Gama, aby plnila společnosti Beta na účet společnosti Alfa, tj. aby společnosti Beta uhradila částku ve výši 500 000 Kč, kterou vůči ní má společnost Alfa z titulu pohledávky na vrácení poskytnutého úvěru. Společnost Gama je povinna poukázce vyhovět, neboť dluží společnosti Alfa plnění, které je předmětem poukázky. Pokud by společnost Gama zaplatila svůj dluh ve výši 500 000 Kč společnosti Alfa, nedochází k zániku jejího dluhu splněním, protože měla plnit společnosti Beta. Pokud společnost Gama poukázku přijala, může se společnost Beta domáhat plnění přímo na ní, a společnost Gama nemůže být úspěšná s námitkou, že svůj dluh již splnila vůči společnosti Alfa.
3. Přijetí poukázky poukázaným. Tento případ přichází v úvahu, pokud není uzavřena dohoda mezi poukazatelem a poukázaným a poukazatel dává poukázanému příkaz, aby plnil na jeho účet poukazníkovi. V případě, že poukázaný přijme poukázku vůči poukazníkovi, pak mezi nimi vzniká tzv. výplatní poměr a poukazník může uplatnit nárok na plnění přímo proti němu. V takovém případě může poukázaný uplatnit pouze ty námitky, které se týkají platnosti přijetí, neplatnosti poukázky či jejích vad nebo námitky, které se zakládají na výslovném ustanovení poukázky nebo které je poukázaný oprávněn vznést osobně vůči poukazníkovi.
Společnost Alfa zašle společnosti Gama dopis, ve kterém ji vyzve k tomu, aby za ni plnila společnosti Beta na účet společnosti Alfa. Aby poukázka vznikla, musí společnost Gama společnosti Alfa sdělit, že tak učiní. Pokud tak neučiní, nemá společnost Beta žádný právní důvod k tomu, aby vymáhala svou pohledávku, kterou má vůči společnosti Gama společnost Alfa.
V praxi se výše uvedené většinou realizuje trojstrannou dohodou mezi poukázaným, poukazatelem a poukazníkem.
NahoruPoukázka na řad a na doručitele
Poukázku lze vystavit i na řad nebo na doručitele. Pokud zní poukázka na řad, pak ji může uplatnit osoba v poukázce uvedená a oprávněná osoba ji může převádět rubopisem na jiné osoby, ledaže by v ní byl převod výslovně vyloučen doložkou "nikoli na řad". Rubopisem…