5.1.2.3
Právní vztah s mezinárodním prvkem
Mgr. Ing. Zdeňka Kůsová, JUDr. Lucie Kolářová
NahoruPrávní vztah s mezinárodním prvkem
Přestože smluvní vztah člena představenstva ke společnosti tvoří náplň samostatné kapitoly, nebyla by tato část úplná, pokud bychom se alespoň v krátkosti nezmínili o specifikách, která s sebou zastávání funkce člena představenstva cizincem právě v tomto směru přináší.
Řada cizinců, kteří přijíždějí do ČR za účelem výkonu funkce člena představenstva, totiž preferuje vykonávání této funkce na základě smlouvy uzavřené se společností nikoliv podle českého práva, nýbrž podle práva státu, jehož jsou občany, případně podle práva jiného státu, v němž působili před svým příchodem do ČR (např. státu, v němž v minulosti po určitou dobu pracovně pobývali) nebo k němuž mají z jakýchkoliv jiných důvodů blíže. Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy podle českého práva by pro takové osoby znamenalo nejen nutnost se s naším právním řádem v nezbytné míře seznámit, ale také akceptovat jeho požadavky a omezení, která pro ně v daném směru vyplývají, bývá pro ně často přijatelnější trvat na uzavření smlouvy podle cizího právního řádu, který znají již z minulosti a vědí, jaká práva a povinnosti jim při výkonu funkce přináší.
V takových případech jsou účastníci postaveni v první řadě před otázku, zda je vůbec přípustné sjednat s cizincem, který zastává v akciové společnosti zřízené (zpravidla) podle českého práva a působící na území ČR funkci člena představenstva, smlouvu podle cizího práva. Za předpokladu, že tato možnost existuje, naskýtá se dále otázka, zda lze zahraniční právní řád na takový smluvní vztah aplikovat bez výjimky nebo zda jsou určitá omezení, která pro takové případy vyplývají z českých právních předpisů, a musí být tedy v každém případě respektována.
Cizinci a zahraniční právnické osoby mají v oblasti svých osobních a majetkových práv, pokud tímto zákonem nebo jiným právním předpisem není stanoveno něco jiného, stejná práva a stejné povinnosti jako státní občané České republiky a české právnické osoby.
NahoruVolba právního řádu
ZOK ani NOZ výslovnou úpravu této otázky neobsahují a pro smluvní vztah cizince vykonávajícího v české obchodní společnosti funkci člena statutárního orgánu nestanoví žádná zvláštní pravidla. Odpověď je proto třeba hledat v jiných právních předpisech, zejména v zákoně č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, v platném znění. V § 87 odst. 1 ZMPS nalezneme zásadu, že "smlouvy se řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí, pokud smluvní strany nezvolily rozhodné právo. Volba práva musí být vyjádřena výslovně nebo musí vyplývat bez pochybností z ustanovení smlouvy nebo z okolností případu." Jelikož tato zásada platí podpůrně pro všechny smluvní vztahy a zákon z ní nečiní výslovnou výjimku pro případ smlouvy o výkonu funkce člena statutárního orgánu, je zřejmé, že při uzavírání smlouvy mezi českou obchodní společností a zahraničním členem představenstva si účastníci mohou v první řadě sami svobodně vybrat, jakému právnímu řádu chtějí smlouvu podřídit.
NahoruForma dohody
Taková dohoda může být v souladu se shora uvedeným učiněna buď ústně, nebo písemně formou výslovného ujednání ve smlouvě, nebo musí bezpochybně vyplývat z ustanovení smlouvy či okolností případu.
Příklad smluvního ustanovení o volbě práva:
"Tato smlouva se řídí českým/francouzským právním řádem." nebo "Skutečnosti výslovně neupravené touto smlouvou se řídí příslušnými ustanoveními českých/ německých/rakouských právních předpisů."
Smlouva též může obsahovat odkaz na ustanovení konkrétního českého či zahraničního právního předpisu, na jehož použití se strany dohodly (např. "Tato smlouva se řídí § ...").
Co však v případě, kdy účastníci z jakéhokoliv důvodu tohoto postupu nevyužijí a na použitém právním řádu se výslovně nedohodnou? Podle jakého práva bude nutno smlouvu posoudit, vznikne-li z ní následně určitý právní spor a některá ze stran se začne domáhat svých nároků mimosoudní či dokonce soudní cestou?
NahoruKolizní ustanovení
V takovém případě bude platit zásada zakotvená v první větě ust. § 87 ZMPS, že "smlouvy se řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí". V případě smlouvy o výkonu funkce by to pak byl právní řád státu, kde se nachází sídlo příslušné společnosti. V návaznosti na tuto zásadu se použijí určitá kritéria – tzv. hraniční určovatele, kteří jsou obsaženi v tzv. kolizních ustanoveních, podle nichž se v jednotlivých případech určí rozhodné právo pro posouzení předmětného smluvního vztahu. Skutečnosti stanovené v kolizních ustanoveních tohoto zákona pro určení rozhodného práva (hraniční určovatelé) se hodnotí podle českého práva. Je patrné, že výklad pojmu "s nímž smlouva nejúžeji souvisí", bude možno vztáhnout na sídlo stran,…
