3.7 Předmět podnikání (činnosti) s. r. o.
JUDr. Dita Komárková
Společnost s ručením omezeným je zakládána k dosahování určitého účelu. Účel představuje nejen pojmový znak právnické osoby, ale zároveň odůvodňuje smysl její existence.
Právní teorie člení právnické osoby dle účelu na veřejně prospěšné a soukromě prospěšné. Veřejně prospěšný účel spočívá v činnosti směřující k dosažení obecného blaha. V praxi se lze tudíž setkat se společnostmi, jež byly založeny za účelem veřejně prospěšných činností.
Velkou většinu však tvoří právnické osoby založené pro soukromě prospěšný účel. Soukromě prospěšným účelem je účel, který slouží soukromým zájmům určitých osob, například podnikání, správě vlastního majetku atd. Tento účel může směřovat k dosažení zisku, k lepšímu hospodářskému postavení aj.
Při zakládání společnosti s ručením omezeným je tudíž rozhodující volba zakladatelů, k jakému účelu společnost založí. Ačkoliv v praxi převažují společnosti zakládané za účelem podnikání, mohou zakladatelé založit společnost s ručením omezeným i za jiným účelem, než je podnikání, tedy například za účelem veřejně prospěšným. Společnost s ručením omezeným, jejímž posláním bude přispívat vlastní činností k dosahování obecného blaha, musí naplňovat znaky stanovené v ustanovení § 146 a násl. NOZ, a to konkrétně:
-
majetek nabytý společností musí pocházet z poctivých zdrojů,
-
společnost své jmění musí využívat hospodárně k veřejně prospěšnému účelu, a
-
na rozhodování společnosti musí mít podstatný vliv jen bezúhonné osoby.
Předmět činnosti
Účel nelze zaměňovat s pojmem předmět činnosti, neboť se jedná o dvě odlišné kategorie a je tudíž potřeba je chápat odděleně. Předmět činnosti je pojmově užší a specifičtější, protože přesněji vymezuje konkrétní oblast života, v níž právnická osoba působí. Proto u společnosti s ručením omezeným bude předmět činnosti zapisovaný do obchodního rejstříku vyjádřen přesným popisem oboru působení společnosti s ručením omezeným – například hostitelská činnost, kdežto účel této společnosti bude již samostatné podnikání uskutečňované za účelem zisku.
Znaky podnikání
Převážná většina společností je založena za účelem podnikání. Podnikání dřívější právní úprava výslovně definovala v ustanovení § 2 ObchZ. Nová právní úprava již tak nečiní. Znaky podnikání je nutné dovodit z vymezení podnikatele, jež je zakotveno v ustanovení § 420 NOZ.
Základními znaky podnikání jsou:
-
samostatnost,
-
výkon výdělečné činnosti na vlastní účet,
-
na vlastní odpovědnost (na vlastní podnikatelské riziko),
-
za účelem dosažení zisku,
-
soustavnost,
-
živnostenským nebo jiným obdobným způsobem.
K těmto jednotlivým znakům lze uvést několik následujících poznámek.
Soustavnost podnikatelské činnosti neznamená, že výdělečná činnost musí být vykonávána nepřetržitě nebo trvale. Soustavnost může být dána i při nepravidelném výkonu výdělečné činnosti. Nová právní úprava vyžaduje posuzování podmínky soustavnosti ve vztahu k záměru podnikatele. Pokud tedy osoba má záměr provozovat výdělečnou činnost soustavně, tj. trvale, nepřetržitě, ale i nepravidelně, splňuje podmínku soustavnosti, i přesto, že jí po určitou dobu bránily okolnosti v tom, aby danou výdělečnou činnost skutečně soustavně provozovala. Naproti tomu podmínku soustavnosti nebude splňovat výdělečná činnost, kterou osoba má záměr provozovat pouze nahodile nebo výjimečně.
Samostatnost podnikatelské činnosti znamená, že si podnikatel rozhoduje sám o tom, jaké služby bude poskytovat, jaké výrobky bude vyrábět apod. Vykonává tedy výdělečnou činnost podle své vlastní úvahy.
Podnikatelská činnost musí být vykonávána se záměrem dosahovat zisku. Není však rozhodující, aby podnikatel zisku opravdu dosahoval. Podstatný je jeho záměr zisku dosahovat. Podnikatel není zbaven statusu podnikatele v důsledku skutečnosti, že se ocitl ve ztrátě.
Podnikatel
Osobu, která vykonává činnost naplňující všechny výše uvedené znaky podnikání, označuje NOZ za podnikatele. Jedná se o tzv. materiální vymezení podnikatele.
Podnikatelem však může být i osoba, která nenaplňuje tyto znaky, avšak je podnikatelem, neboť splňuje zákonem stanovená formální kritéria (§ 420 odst. 2 a § 421 NOZ). Například zápis do obchodního rejstříku činí ze zapisované osoby podnikatele. Z formálního hlediska je za podnikatele tedy považována:
-
osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu povolání, popř. i osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele (§ 420 odst. 2 NOZ); toto vymezení podnikatele nová právní úprava zakotvila pro potřeby ochrany spotřebitele (zejména pro účely § 1810 až 1867 NOZ, které obsahují zvláštní ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem) a dále pro účely § 1963 NOZ, který se snaží poskytnout ochranu podnikatelům, kteří jsou ve vztazích s jiným podnikatelem slabší stranou;
-
osoba zapsaná v obchodním rejstříku (§ 421 odst.…
