JUDr. Vladimíra Knoblochová
Právní úprava převzetí dluhu je obsažena v § 1888 až 1891 NOZ. Převzetí dluhu je jednou ze změn v subjektu závazku na straně dlužníka. Původní dlužník přestává být dlužníkem a účastníkem závazku a na jeho místo nastupuje dlužník nový. V právní teorii se převzetí dluhu označuje také jako tzv. privativní intercese.
NahoruSmlouva o převzetí dluhu
Smlouvu o převzetí dluhu uzavírá původní dlužník a třetí osoba (přejímatel dluhu), která se má stát novým dlužníkem. Věřitel sice není, resp. nemusí být účastníkem této smlouvy, nicméně aby došlo ke změně na straně dlužníka, vyžaduje se k převzetí dluhu souhlas věřitele. Ten může být dán buď původnímu dlužníkovi, nebo dlužníkovi novému (přejímateli dluhu). Pokud věřitel souhlas k převzetí dluhu neudělí nebo takový souhlas odmítne, nevzniká věřiteli vůči přejímateli dluhu žádné přímé právo (tj. nemůže se domáhat po přejímateli dluhu, aby mu dluh plnil). Přejímatel dluhu má ale povinnost zařídit vůči dlužníkovi, aby nemusel dlužník věřiteli plnit (vznikne tedy právní vztah pouze mezi dlužníkem a přejímatelem dluhu).
NahoruSouhlas věřitele
Souhlas věřitele je zapotřebí zejména proto, že změna dlužníka by mohla ohrozit splnění dluhu. Strany si zpravidla důkladně vybírají, s kým budou kontrahovat, komu např. věřitel poskytne úvěr (věřitel posuzuje platební schopnost dlužníka, jeho příjmy, majetek). Pokud by zákon umožnil bez souhlasu věřitele změnit osobu na straně dlužníka, byl by to zásadní zásah do postavení věřitele. Souhlas věřitele s převzetím dluhu novým dlužníkem je tedy jednostranným právním jednáním věřitele adresovaným buď původnímu dlužníkovi, nebo přejímateli dluhu. Pro tento úkon není předepsána žádná forma, může se uskutečnit písemně, ústně i konkludentním jednáním, věřitel jej může učinit současně s uzavřením smlouvy o převzetí dluhu nebo i dodatečně. Tento projev vůle věřitele způsobuje, že od okamžiku, kdy dojde původnímu dlužníkovi nebo přejímateli dluhu, stává se smlouva o převzetí dluhu účinnou a k plnění dluhu je zavázán nový dlužník, zatímco povinnost původního dlužníka k plnění dluhu zaniká. Z hlediska promlčení nemá změna v osobě dlužníka vliv na běh promlčecí doby, pokud jde o promlčení povinnosti zaplatit dluh. Novému dlužníkovi se započítává i ta část promlčecí doby, která uplynula předchozímu dlužníkovi.
Převzetí dluhu je účinné až od udělení souhlasu věřitele. Jakmile věřitel udělí svůj souhlas s převzetím dluhu, nemůže jej jednostranně odvolat.
NahoruForma smlouvy
Zatímco za předchozí právní úpravy (starý občanský zákoník) byla pro smlouvu o převzetí dluhu vyžadována písemná forma, NOZ písemnou formu povinně pro smlouvu o převzetí dluhu nevyžaduje, nicméně písemnou formu lze samozřejmě vždy z důvodu právní jistoty doporučit. Pokud by jedna ze smluvních stran projevila vůli, že požaduje, aby smlouva byla uzavřena v písemné formě, pak se má za to, že nechce být vázána, pokud by byla smlouva uzavřena v jiné než písemné formě (viz § 1758 NOZ). NOZ nevyžaduje písemnou formu ani pro souhlas věřitele, opět tedy postačí, aby věřitel udělil svůj souhlas ústně či konkludentně.
Byť to zákon výslovně nestanoví, je logické, že převzetí dluhu není možné v případě, kdy je plnění dluhu vázáno výlučně na osobu dlužníka (např. povinnost dlužníka, který je významným malířem, namalovat obraz), byť pokud by k takové změně věřitel souhlas udělil, pak přípustná bude.
NahoruDluh
Předmětem převzetí je dluh. Dluh představuje právní povinnost dlužníka poskytnout určitou hodnotu věřiteli, tedy chování dlužníka směřující ke splnění závazku (k uspokojení věřitele), ke kterému je dlužník ze závazku povinen. Zákon, na rozdíl od postoupení pohledávky, výslovně nestanoví, že při převzetí dluhu dochází k převzetí i příslušenství dluhu (tj. např.…
