JUDr. Alena Vondráková
K pochopení trestněprávní odpovědnosti je nutné znát, jaké jednání je z hlediska práva trestný čin. Jednání, které je trestným činem, vymezuje zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb. Pouze trestní zákoník, stanoví, jaké jednání je trestným činem a jaké trestní sankce lze za jeho spáchání uložit (zásada zákonnosti), přičemž trestní odpovědnost pachatele lze uplatnit v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu (zásada subsidiarity trestní represe), tzn., že trestněprávní odpovědnost jako nejpřísnější nástroj sloužící k ochraně taxativně vymezených zájmů nastupuje teprve tehdy, když se jiné právní nebo mimoprávní prostředky jeví jako neúčinné (§ 12 TZ).
NahoruDefinice trestného činu
Trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v trestním zákoně (§ 13 odst. 1 TZ).
K trestní odpovědnosti je třeba úmyslného zavinění pachatele, pokud trestní zákon výslovně nestanoví, že postačí zavinění z nedbalosti (§ 13 odst. 2 TZ).
Protiprávní čin je takový čin, který je v rozporu s právem, kdy pachatel porušuje nebo neplní právní povinnost stanovenou v zákoně. Protiprávnost jako nutný předpoklad trestnosti činu vyplývá z čl. 2, odst. 4 Ústavy a čl. 2 odst. 3 LZPS, které stanoví, že každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.
NahoruPřečiny a zločiny
Trestní zákoník dělí trestné činy na přečiny a zločiny (§ 14 TZ).
Přečiny jsou všechny nedbalostní trestné činy a dále ty úmyslné trestné činy, na které trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let.
Zločiny jsou všechny trestné činy, které nejsou přečiny, tj. všechny trestné činy, na které trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby od pěti let. Zvlášť závažné zločiny jsou ty úmyslné trestné činy, na které trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let.
NahoruZnaky trestného činu
Trestný čin se vyznačuje určitými zákonnými znaky, a to jednak obecnými zákonnými znaky trestného činu, které platí pro každý trestný čin (jednání protiprávní, zaviněné, stíhatelné, jednání odpovědné osoby), jednak zákonnými znaky konkrétní skutkové podstaty (objekt trestného činu, objektivní stránka trestného činu, subjekt trestného činu, subjektivní stránka trestného činu).
NahoruObjekt trestného činu
Objektem trestného činu jsou společenské vztahy, zájmy a hodnoty chráněné trestním zákoníkem, proti kterým protiprávní jednání směřuje. Chráněným zájmem je např. život člověka, zdraví, osobní a domovní svoboda, majetek, čest, důstojnost apod. Nikoli každé jednání, které se jeví jako ohrožující společenské vztahy, zájmy a hodnoty chráněné zákonem, je však trestné. Trestné je pouze takové jednání, které je v trestním zákoníku, a to v jeho zvláštní části, uvedené u konkrétní skutkové podstaty trestného činu.
Trestného činu krádeže podle § 205 odst. 1 TZ se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní a:
-
způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou,
-
čin spáchá vloupáním,
-
bezprostředně po činu se pokusí uchovat si věc násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí,
-
čin spáchá na věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě,
-
čin spáchá na území, na němž je prováděna nebo byla provedena evakuace osob.
Objektem trestného činu krádeže je zájem na ochraně majetku.
Některé trestné činy mohou mít dva či více objektů.
Trestného činu loupeže podle § 173 odst. 1 TZ se dopustí ten, kdo proti jinému užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci. Objekty trestného činu loupeže jsou zájem na ochraně osobní svobody a zájem na ochraně majetku.
NahoruPředmět útoku
Některé trestné činy mají jako fakultativní znak skutkové podstaty ještě předmět útoku. Předmětem útoku může být např. člověk (např. trestný čin ublížení na zdraví dle § 146 TZ, kde předmětem útoku je člověk), věc (např. trestný čin padělání a pozměnění peněz dle § 233 TZ, kde předmětem útoku jsou peníze). Předmět útoku, příp. intenzita útoku, mohou být soudem zohledněny při ukládání trestu a mohou být vyhodnoceny jako přitěžující okolnost.
NahoruObjektivní stránka trestného činu
Objektivní stránka trestného činu je charakterizována způsobem spáchání trestného činu a následkem, přičemž obligatorními znaky objektivní stránky trestného činu jsou jednání, následek a příčinný vztah mezi jednáním a následkem, fakultativními znaky mohou být např. místo a čas spáchání činu, prostředek použitý ke spáchání trestného činu apod. Jednání spočívá v porušení určité právní povinnosti, přičemž jednáním je jak aktivní činnost (trestné činy komisivní), tak i nečinnost – opomenutí takového konání, k němuž byl pachatel podle okolností a svých poměrů povinen (trestné činy omisivní).
Trestný čin komisivní:
Trestného činu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 TZ se dopustí ten, kdo v úmyslu opatřit sobě nebo jinému výhodu nebo prospěch, neoprávněně užije informace dosud nikoli veřejně přístupné, kterou získal při výkonu svého zaměstnání, povolání, postavení nebo své funkce a jejíž zveřejnění podstatně ovlivňuje rozhodování v obchodním styku, a uskuteční nebo dá podnět k uskutečnění smlouvy nebo operace na regulovaném trhu s investičními nástroji nebo na organizovaném trhu se zbožím.
Trestný čin omisivní:
Trestného činu neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle § 151 TZ se dopustí řidič dopravního prostředku, který po dopravní nehodě, na níž měl účast, neposkytne osobě, která při nehodě utrpěla újmu na zdraví, potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného.
NahoruSubjektem trestného činu
Subjektem trestného činu je pachatel trestného činu, tj. osoba odpovědná za spáchání trestného činu, která svým zaviněným jednáním naplnila všechny znaky trestného činu. Pachatelem trestného činu může být jenom osoba mající způsobilost k trestněprávní odpovědnosti, jejímž předpokladem je dosažení věku 15 let a příčetnost. Pokud z jednotlivých ustanovení trestního zákoníku nevyplývá něco jiného, pak se pachatelem rozumí i spolupachatel a účastník.
Trestného činu porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 270 odst. 1 TZ se dopustí ten, kdo neoprávněně zasáhne nikoli nepatrně do zákonem chráněných práv k autorskému dílu, uměleckému výkonu, zvukovému či zvukově obrazovému záznamu, rozhlasovému nebo televiznímu vysílán í nebo databázi. Pachatelem trestného činu je osoba, která se dopustí jednání uvedeného ve skutkové podstatě.
Subjektivní stránka trestného činu
Subjektivní stránkou trestného činu je vnitřní psychický vztah pachatele ke spáchanému trestnému činu. Sem patří jako obligatorní znak zavinění. Zavinění je zákonným znakem a základním předpokladem trestnosti činu a trestní odpovědnosti. Subjektivní stránku trestného činu mohou charakterizovat i další fakultativní znaky, např. pohnutka.
Zavinění je založeno na složce vědomostní (zda pachatel věděl, že může ohrozit zájem chráněný trestním zákoníkem) a na složce volní (zda pachatel chtěl daný následek způsobit).
Zavinění má dvě formy, a to zavinění ve formě úmyslu (§ 15 TZ) a nedbalosti (§ 16 TZ).
Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, č. 20/81:
Zavinění musí zahrnovat všechny znaky charakterizující objektivní stránku trestného činu, tedy i příčinný vztah mezi jednáním pachatele a následkem trestného činu.
Při nedbalosti je třeba, aby si pachatel alespoň měl a mohl představit, že se takto příčinný vztah může rozvinout. Pro pachatele nepředvídatelný příčinný průběh není tedy v zavinění obsažen a pachatel neodpovídá za následek, který takto vzejde.
K trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, pokud v dané skutkové podstatě není výslovně uvedeno, že je trestná i nedbalostní forma zavinění.
Úmyslná forma zavinění je v trestním zákoníku u některých skutkových podstat uvedena výslovně, zpravidla však výslovně uváděna není. I když však není úmyslná forma zavinění výslovně uvedená, platí, že pouze tato forma zavinění je trestná, pokud není v dané skutkové podstatě výslovně uvedeno, že je trestná i nedbalostní forma zavinění, což obvykle bývá vyjádřeno slovy "z nedbalosti", "byť i z nedbalosti", příp. "z hrubé nedbalosti" (jestliže přístup pachatele k požadavku náležité opatrnosti svědčí o zřejmé bezohlednosti k zájmům chráněným trestním zákoníkem).
Úmyslné zavinění ve skutkové podstatě výslovně uvedené:
…