15.8.5.3
Výpověď z pracovního poměru
JUDr. Vladimíra Knoblochová
Skončení pracovního poměru výpovědí, ať již ze strany zaměstnance,
či zaměstnavatele, se zcela zásadně liší od skončení pracovního poměru dohodou.
Jde totiž o jednostranný právní úkon, který činí jen jeden účastník
pracovněprávního vztahu vůči druhému.
S ohledem na výše uvedenou skutečnost, že výpověď je jednostranným
právním úkonem a na jejím základě dochází k ukončení pracovního poměru často i
proti vůli druhého účastníka, stanoví zákoník práce přesná pravidla, za kterých
mohou zaměstnanec a zaměstnavatel výpověď dát, aby byla platná.
Výpověď musí být dána písemně a musí být doručena druhé
straně, jinak je neplatná. V případě výpovědi zákoník práce neumožňuje
odstranit nedostatek formy následně (jak to umožňuje např. u pracovní smlouvy
nebo dohody o rozvázání pracovního poměru). Pracovní poměr neskončí samotným
doručením výpovědi, ale až poté, co uplyne tzv. výpovědní doba. Výpovědní doba
počíná běžet od prvního dne měsíce, který následuje po měsíci, v němž byla
výpověď doručena.
NahoruVýpovědní doba
Výpovědní doba je stejná jak pro výpověď danou zaměstnancem, tak pro
výpověď danou zaměstnavatelem a činí nejméně dva měsíce. Zaměstnanec a
zaměstnavatel si mohou v pracovní či jiné smlouvě sjednat delší výpovědní dobu,
ale pouze pro obě strany stejně. Taková smlouva musí být uzavřena písemně. V § 51a zákoníku práce je stanovena výjimka
pro případ, že výpověď ze strany zaměstnance byla dána v souvislosti s
přechodem práv a povinností z pracovněprávních vztahů nebo přechodem výkonu
práv a povinností z pracovněprávních vztahů. V takovém případě platí, že
pracovní poměr skončí nejpozději dnem, který předchází dni nabytí účinnosti
přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů nebo dni nabytí účinnosti
přechodu výkonu práv a povinností z pracovněprávních vztahů.
NahoruVýpověď daná zaměstnancem
Zaměstnanec narozdíl od zaměstnavatele není v dání výpovědi nijak
omezen a může dát zaměstnavateli výpověď z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení
důvodu. Pokud se zaměstnanec tedy rozhodne, že skončí pracovní poměr výpovědí,
musí doručit zaměstnavateli písemnou výpověď. Důvod, pro který chce pracovní
poměr ukončit, ve výpovědi uvádět nemusí, ale může. Jakmile uplyne výpovědní
doba, pracovní poměr skončí.
Oznámení zaměstnavatele, že trvá na tom, aby zaměstnanec dále
konal svou práci
Ač to nebude v praxi příliš časté, platí, že pokud by zaměstnanec
neplatně zrušil pracovní poměr výpovědí, může mu zaměstnavatel bez zbytečného
odkladu písemně oznámit, že trvá na tom, aby dále konal svou práci. V takovém
případě pracovní poměr trvá i nadále. Pokud zaměstnanec nevyhoví výzvě
zaměstnavatele, má zaměstnavatel právo na něm požadovat náhradu škody, která mu
tím vznikla, a to ode dne, kdy mu oznámil, že trvá na dalším konání práce (to
vše samozřejmě za předpokladu, že bude soudem pravomocně určeno, že došlo k
neplatné výpovědi z pracovního poměru).
V případě, že zaměstnanec sice dal neplatnou výpověď, ale
zaměstnavatel netrvá na tom, aby zaměstnanec u něho dále pracoval, platí, pokud
se se zaměstnancem nedohodne jinak, že jeho pracovní poměr skončil dohodou
dnem, kdy měl pracovní poměr výpovědí skončit. V takovém případě zaměstnavatel
nemůže vůči zaměstnanci uplatňovat náhradu škody.
NahoruŽaloba na neplatnost
Neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí může zaměstnavatel
uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní
poměr skončit touto výpovědí.
NahoruVýpověď daná zaměstnavatelem
Zaměstnavatel může dát výpověď pouze z důvodů, které výslovně
stanoví zákoník práce. Zaměstnavatel je povinen důvod ve výpovědi vymezit tak,
aby jej nebylo možné zaměnit s jiným důvodem, jinak by byla výpověď neplatná.
Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn. Pokud by zaměstnavatel dal
zaměstnanci výpověď, která by uváděla jiný důvod, než umožňuje zákoník práce,
nebo by vůbec nebyla odůvodněna, je neplatná.
Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z těchto
důvodů:
ruší-li se zaměstnavatel nebo jeho část,
přemísťuje-li se zaměstnavatel nebo jeho část,
stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k
rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů,
technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení
efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách,
nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku
vydaného zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného
správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní
práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto
nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu
ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice,
pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu
stavu podle lékařského posudku vydaného zařízením závodní preventivní péče nebo
rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává,
dlouhodobě způsobilost konat dále dosavadní práci,
nesplňuje-li zaměstnanec předpoklady stanovené
právními předpisy pro výkon sjednané práce nebo nesplňuje-li bez zavinění
zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon této práce; spočívá-li nesplňování
těchto požadavků v neuspokojivých pracovních výsledcích, je možné zaměstnanci z
tohoto důvodu dát výpověď, jen jestliže byl zaměstnavatelem v době posledních
12 měsíců písemně vyzván k jejich odstranění a zaměstnanec je v přiměřené době
neodstranil,
jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním
zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení
povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem
vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající
z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci
výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením
povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci
písemně upozorněn na možnost výpovědi,
poruší-li zaměstnanec zvlášť hrubým způsobem jinou
povinnost zaměstnance stanovenou v § 301a zákoníku práce.
NahoruOchranná doba
Zaměstnavatel nesmí dát zaměstnanci výpověď v tzv. ochranné
době. Jde o období, kdy je zaměstnanec v určité složité životní situaci (je
nemocný, zaměstnankyně je těhotná či na mateřské dovolené apod.), a ukončení
pracovního poměru se zaměstnancem by bylo nepřiměřeně tvrdé, neboť zaměstnanec
by byl v daném období schopen jen velmi obtížně si hledat novou práci. Ochranná doba se uplatní pouze pro výpověď ze strany zaměstnavatele. V
ochranné době je možné ukončit pracovní poměr dohodou, výpovědí ze strany
zaměstnance, zrušením pracovního poměru ve zkušební době a pracovní poměr
skončí rovněž uplynutím doby, na kterou byl sjednán, a to i přesto, že tato
doba uplyne v průběhu trvání ochranné doby.
Za ochrannou dobu zákoník práce považuje dobu:
-
kdy je zaměstnanec uznán dočasně práce neschopným, pokud si tuto
neschopnost úmyslně nepřivodil nebo nevznikla-li tato neschopnost jako
bezprostřední následek opilosti zaměstnance nebo zneužití návykových látek, a v
době od podání návrhu na ústavní ošetřování nebo od nástupu lázeňského léčení
až do dne jejich ukončení; při onemocnění tuberkulózou se tato ochranná doba
prodlužuje o 6 měsíců po propuštění z ústavního ošetřování,
-
při výkonu vojenského cvičení nebo výjimečného vojenského
cvičení ode dne, kdy byl zaměstnanci doručen povolávací rozkaz, po dobu výkonu
těchto cvičení, až do uplynutí 2 týdnů po jeho propuštění z těchto cvičení,
-
kdy je zaměstnanec dlouhodobě plně uvolněn pro výkon veřejné
funkce,
-
v době, kdy je zaměstnankyně těhotná nebo kdy zaměstnankyně
čerpá mateřskou dovolenou nebo kdy zaměstnankyně nebo zaměstnanec čerpají
rodičovskou dovolenou,
-
v době, kdy je zaměstnanec, který pracuje v noci, uznán na
základě lékařského posudku vydaného zařízením závodní preventivní péče dočasně
nezpůsobilým pro noční práci.
Byla-li dána zaměstnanci výpověď před počátkem ochranné doby tak, že
by výpovědní doba měla uplynout v ochranné době, ochranná doba se do
výpovědní doby nezapočítává; pracovní poměr skončí teprve uplynutím
zbývající části výpovědní doby po skončení ochranné doby, ledaže zaměstnanec
sdělí zaměstnavateli, že na prodloužení pracovního poměru netrvá.
Zaměstnanci byla dne 12. ledna 2012 doručena výpověď. Od 1. února
2012 počíná běžet výpovědní doba v délce dvou měsíců, která skončí k 31. 3.
2012. Zaměstnanec v průběhu výpovědní doby onemocněl, a to těsně před uplynutím
výpovědní doby, např. 25. 3. 2012 a byl nemocný dva týdny. Zbývajících šest dnů
z výpovědní doby tedy uplyne až poté, co bude zaměstnanec uznán schopným práce,
ledaže by zaměstnanec prohlásil, že na prodloužení netrvá. V případě, že by
zaměstnanec byl nemocný např. od 1. 2. do 25. 2. 2012, nemá to na výpovědní
dobu žádný vliv a výpovědní doba se nijak neprodlužuje.
NahoruVýjimky ze zákazu výpovědi v ochranné době
V ustanovení § 54 zákoníku práce jsou stanoveny
výjimky, kdy neplatí zákaz výpovědi ze strany zaměstnavatele v ochranné době.
Jde o případy, kdy by naopak nebylo spravedlivé požadovat po zaměstnavateli,
aby zaměstnance nadále zaměstnával, a to i přesto, že se zaměstnanec ocitl v
obtížné životní situaci. Jde o následující výjimky:
Výpověď z důvodů organizačních změn uvedených v § 52 písm. a) a b) zákoníku
práce
V případě, že se ruší nebo přemisťuje zaměstnavatel nebo jeho část,
je logické, že nelze omezovat zaměstnavatele v tom, aby ukončil svou činnost,
přestože někteří jeho zaměstnanci jsou např. nemocní. Výjimka ze zákazu
výpovědi se nepoužije v následujících případech, kdy zaměstnavatel dává výpověď
z důvodu uvedeného v § 52 písm. b) ZPr:
-
zaměstnavatel se přemísťuje v mezích místa (míst) výkonu práce,
ve kterých má být práce podle pracovní smlouvy vykonávána,
-
výpověď nemůže být dána těhotné zaměstnankyni,
-
výpověď nemůže být dána zaměstnankyni, která čerpá mateřskou
dovolenou, nebo zaměstnanci v době, kdy čerpá rodičovskou dovolenou do doby, po
kterou je žena oprávněna čerpat mateřskou dovolenou.
Výpověď z důvodu, pro který zaměstnavatel může okamžitě
zrušit pracovní poměr (viz § 52 písm. g) zákoníku
práce)
Zákaz výpovědi v ochranné době neplatí dále v případě, kdy je dán
důvod, pro který může zaměstnavatel se zaměstnancem okamžitě zrušit pracovní
poměr (viz § 55 zákoníku práce). V takovém případě
zákoník práce zaměstnance nechrání, nicméně i v tomto případě stanoví dvě
výjimky, a to pro:
-
zaměstnankyni na mateřské dovolené, a
-
zaměstnance v době čerpání rodičovské dovolené do doby, po
kterou je žena oprávněna čerpat mateřskou dovolenou.
V těchto výjimečných případech nelze dát zaměstnankyni ani
zaměstnanci výpověď ani z důvodu, pro který lze se zaměstnancem okamžitě zrušit
pracovní poměr. Pokud byla zaměstnankyni nebo zaměstnanci z tohoto důvodu
výpověď dána před nástupem mateřské dovolené (rodičovské dovolené) tak, že by
výpovědní doba…