dnes je 22.11.2024

Input:

č. 4499/2023 Sb. NSS, Pobyt cizinců: vyřazení cizince označeného za nežádoucí osobu v důsledku uloženého trestu vyhoštění z evidence nežádoucích osob

č. 4499/2023 Sb. NSS
Pobyt cizinců: vyřazení cizince označeného za nežádoucí osobu v důsledku uloženého trestu vyhoštění z evidence nežádoucích osob
k § 154 odst. 1, odst. 3 písm. a) a odst. 6 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (v textu jen „zákon o pobytu cizinců“)
Je-li cizinec označen za nežádoucí osobu na základě pravomocného rozhodnutí soudu o trestu vyhoštění z území [§ 154 odst. 3 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky] a v důsledku toho veden v evidenci nežádoucích osob (§ 154 odst. 6 tohoto zákona), nemůže jej policie z evidence vyřadit, dokud tento trest trvá. To platí i u trestu vyhoštění na dobu neurčitou – bez ohledu na to, jak dlouho už jej cizinec vykonává.
Policii v těchto případech proto ani nepřísluší hodnotit, zda je cizinec i nadále nežádoucí osobou v materiálním smyslu (§ 154 odst. 1 tohoto zákona). Policie však cizince z evidence vyřadí, jakmile trestní soud upustí od výkonu zbytku trestu vyhoštění, který byl cizinci uložen.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2023, čj. 10 As 363/2020-80)
Prejudikatura: č. 3088/2014 Sb. NSS; nálezy Ústavního soudu č. 57/1999 Sb. ÚS (sp. zn. II. ÚS 178/98), č. 119/2014 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 4503/12), č. 171/2014 Sb. ÚS (III. ÚS 3101/13) a č. 203/2019 Sb. ÚS (sp. zn. III. ÚS 3628/18).
Věc: M. V. proti Policii České republiky, Policejnímu prezidiu, o vyřazení z evidence nežádoucích osob, o kasační stížnosti žalované.

V tomto rozsudku se Nejvyšší správní soud zabýval tím, zda může být cizinec vymazán z evidence nežádoucích osob, ačkoli stále vykonává trest vyhoštění na dobu neurčitou, který mu byl před čtvrtstoletím uložen. Dosavadní judikatura Městského soudu v Praze ukládala policii povinnost zkoumat i v takových případech, zda je cizinec nežádoucí osobou v materiálním smyslu. Nejvyšší správní soud naproti tomu dospěl k závěru, že záznam cizince do evidence nežádoucích osob na základě uloženého trestu vyhoštění [§ 154 odst. 3 písm. a) zákona o pobytu cizinců] je pouhým administrativním důsledkem tohoto trestu. Doba vedení cizince v evidenci nežádoucích osob má podle zákona odpovídat trvání jemu uloženého trestu vyhoštění; proto trvající trest vyhoštění už jen sám o sobě znemožňuje vymazat cizince z evidence. Dokud tedy trvá trest vyhoštění, trvá i záznam v evidenci. Cizinec musí nejprve odstranit trvající trest vyhoštění, a to prostředky trestního práva.
Žalobce, státní příslušník Srbska, byl v roce 1997 rozsudkem Okresního soudu v Mostě odsouzen za majetkovou trestnou činnost ke dvouletému trestu odnětí svobody a k trestu vyhoštění na dobu neurčitou. Tehdy platný trestní zákon č. 140/1961 Sb. (ve znění účinném do 31. 12. 1997) jinou variantu trestu vyhoštění ani nepřipouštěl: jednotlivé výměry tohoto trestu zavedla až novela č. 253/1997 Sb. účinná od 1. 1. 1998.
V důsledku trestu vyhoštění je žalobce od roku 1999 označen za nežádoucí osobu a veden v evidenci nežádoucích osob. Protože mu bylo vyhoštění uloženo na dobu neurčitou, je i v evidenci nežádoucích osob veden na dobu
Nahrávám...
Nahrávám...