11.1
Práva a povinnosti představenstva akciové společnosti v případech insolvence
JUDr. Alena Pokorná Malachová
NahoruPrávní úprava odpovědnosti
Platné zákony dávají věřitelům nástroje, jak po jednatelích a členech představenstva vymáhat pohledávky. Ze samotného insolvenčního řízení dostane věřitel obvykle zpět jenom tři až pět procent svých pohledávek. Nelze se proto divit, že věřitelé vymáhají dluhy nejen po společnostech, které většinou nemají majetek, ale i od členů statutárních orgánů.
Zatímco insolvenční zákon upravuje ručení statutárního orgánu pro případ nesplnění zákonné povinnosti podat insolvenční návrh a statutární orgán tak může ručit za dluhy společnosti v době, kdy již úpadek nastal, snahou ZOK je úpadku předejít a motivovat statutární orgány řádně jednat a plnit své povinnosti. Zákon upravuje jednak předpoklady pro vznik zákonného ručení členů (nebo bývalých členů) statutárního orgánu obchodní korporace za splnění jejich povinností při úpadku obchodní korporace (tj. obchodní společnosti nebo družstva), dále pak obsahuje pravidla pro vydání prospěchu v případě úpadku, jakož i pravidla pro případnou diskvalifikaci členů orgánů upadnuvší korporace.
NahoruPovinnost podat insolvenční návrh
Dlužník je ze zákona povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Jinými slovy jednatelé a členové představenstva společnosti musí včasným podáním insolvenčního návrhu zastavit zhoršování ekonomické situace jimi řízené společnosti, která je v úpadku, tj. pokud má společnost peněžité závazky vůči více věřitelům po dobu delší třiceti dnů po splatnosti, které společnost není schopna plnit nebo je předlužená (viz níže). Osoba, která v rozporu s uvedeným ustanovením insolvenční návrh nepodala, odpovídá věřiteli za škodu nebo jinou újmu, kterou způsobí porušením této povinnosti. V následujících odstavcích bude vysvětleno, jak se určuje výše škody a jak interpretovat abstraktní pojem “bez zbytečného odkladu.“
NahoruJak se určuje výše škody?
Přesná výše škody je soudy obvykle stanovena až po skončení insolvenčního řízení. Takový postup vyplývá ze zákona, který stanoví, že výše škody odpovídá rozdílu mezi zjištěnou výší přihlášené pohledávky věřitele a částkou, kterou věřitel v insolvenčním řízení skutečně obdržel. Je nutné zdůraznit, že na základě soudních rozhodnutí lze žalobu podat i dříve, a to pro část škody, která je pravděpodobná dle dosavadních informací o majetku úpadce v insolvenčním spisu.
NahoruCo znamená pojem “bez zbytečného odkladu“?
Význam pojmu "bez zbytečného odkladu" byl po nějakou dobu nejistý. K vysvětlení přispělo rozhodnutí Nejvyššího soudu, ze kterého je třeba vyvodit "že jde o velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu. Jde o lhůtu v řádu dnů, maximálně týdnů, v co nejkratším časovém úseku."
Nejvyšší soud později potvrdil důležitost individuálního posuzování, když ve svém rozsudku uvedl, že lhůta bez zbytečného odkladu nemusí nutně znamenat, že je třeba konat ihned, na druhou stranu u jakéhokoliv odkladu konání, který nastane, je třeba vždy v každém jednotlivém případě zjistit, zda se nejedná o odklad zbytečný, a to s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem daného případu.
I přes výše zmíněné rozsudky je vzhledem k absenci konkrétní zákonné lhůty možné, že otázka pojmu "bez zbytečného odkladu" může způsobit členům statutárního orgánu praktické problémy. Nebudou si totiž jisti, zda včas podali insolvenční návrh. Měli by se tedy pro jistotu držet pravidla, že včasné podání způsobí menší škodu věřitelům.
NahoruJak se může statutární orgán (nebo jeho členové) bránit proti odpovědnosti za škodu nebo jinou újmu?
Odpovědnost statutárního orgánu má své hranice. V případě, že dlužník nepodal návrh dostatečně brzy, může se hájit tím, že mu úpadek nebyl dříve znám, a proto návrh včas nepodal. Důkazní břemeno ponese v takovém případě statutární orgán. Bude muset tedy prokázat, že o úpadku předtím nevěděl. V případě, že statutární orgán nepodá návrh včas, je možné, že se na jeho počínání bude pohlížet jako na porušení péče řádného hospodáře.
Ze zákona vyplývá, že odpovědnosti za škodu nebo jinou újmu se člen statutárního orgánu zprostí jen za určitých okolností. Jednou z nich je, prokáže-li, že porušení povinnosti podat insolvenční návrh nemělo vliv na rozsah částky určené k uspokojení pohledávky přihlášené věřitelem v insolvenčním řízení. Dále se člen odpovědnosti zprostí, pokud tuto povinnost nesplnil vzhledem ke skutečnostem, které nastaly nezávisle na jeho vůli a které nemohl odvrátit ani při vynaložení veškerého úsilí, jež lze po něm spravedlivě požadovat.
V praxi není jednoduché zodpovědět otázku, jak statutární orgán (či jeho člen) prokáže, že porušení povinnosti podat insolvenční návrh nemělo vliv na rozsah částky určené k uspokojení pohledávky přihlášené věřitelem v insolvenčním řízení.
Členové statutárního orgánu se nejlépe vyvarují riziku odpovědnosti tím, že pravidelně monitorují, zda společnost není v úpadku. Úpadek společnosti může naznačovat situace, kdy má společnost více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti, které není schopna plnit. Kromě platební neschopnosti může úpadek společnosti nastat, když dojde k předlužení společnosti, tj. když celková výše závazků převyšuje hodnotu majetku společnosti.
Součástí efektivního monitoringu může být provádění objektivních testů insolvence společností (například mezitímní účetní závěrky), na jejichž základě se může statutární orgán rozmyslet, zda podat insolvenční návrh či nikoliv.
Je třeba mít na paměti, že statutární orgán se bude těžko zbavovat odpovědnosti v případě, kdy je společnost již po dlouhou dobu v úpadku, avšak insolvenční návrh není podán, a popř. ještě společnost dále zatěžuje dalšími peněžitými závazky. Z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že v takovém případě může vzniknout statutárnímu orgánu či jejímu členovi odpovědnost za způsobenou škodu nebo jinou újmu, i když insolvenční řízení vedené se společností nebylo dosud skončeno. Předpokladem odpovědnosti je, že z průběhu insolvenčního řízení je zřejmé, že přihlášená pohledávka věřitele nemůže být uspokojena ani z části. V takovém případě se dle rozhodnutí soudu nejedná o předčasně podanou žalobu, lze ji projednat a členu představenstva uložit povinnost k náhradě škody.
NahoruRučení za splnění závazků obchodní korporace
O ručení členů statutárních orgánů rozhoduje insolvenční soud na návrh insolvenčního správce nebo věřitele. Soud rozhodne o ručení člena či bývalého člena statutárního orgánu za splnění závazků obchodní korporace, pokud:
-
bylo rozhodnuto o úpadku společnosti,
-
člen statutárního orgánu obchodní korporace věděl nebo měl a mohl vědět, že je obchodní korporace v hrozícím úpadku,
-
v rozporu s péčí řádného hospodáře neučinil vše potřebné a rozumně předpokladatelné za účelem jeho odvrácení; jednal-li tedy člen statutárního orgánu s péčí řádného hospodáře a učinil-li vše, co mohl, aby hrozící úpadek odvrátil, nemůže soud rozhodnout o jeho ručení.
Společnost X dodá zboží společnosti Y v době, kdy se již společnost Y nachází v úpadku a společnost X to neví. Společnost Y nezaplatí a je zahájeno insolvenční řízení. Pokud bude cena za dodané zboží například tři miliony korun a insolvenční správce uhradí později Společnosti X pouze milion korun (nicméně většinou společnost v úpadku uhradí podstatně méně nebo nic), může společnost X vyžadovat po statutárním orgánu společnosti Y doplacení rozdílu v případě, že porušil péči řádného hospodáře. Může tedy po něm chtít v tomto případě 2 miliony korun. V případě nezaplacení společnost X podá žalobu na statutární orgán společnosti Y a na základě rozsudku se bude snažit domoci uspokojení své pohledávky z exekuce jeho osobního majetku (např. dům, nábytek, auto).
NahoruJak lze definovat péči řádného hospodáře?
Zákon vymezuje tuto péči třemi definičními znaky, tedy tak, že funkce zastupovat společnost musí být vykonávána s:
-
nezbytnou loajalitou
-
potřebnými znalostmi a
-
pečlivostí.
Při posuzování, jestli člen statutárního orgánu jednal s péčí řádného hospodáře, se přihlédne k obvyklé péči, kterou by v obdobné situaci vynaložila rozumně pečlivá osoba. Důkazní břemeno nese příslušný člen statutárního orgánu, ale soud může rozhodnout, že nesení důkazního břemene po statutárním orgánu nelze spravedlivě požadovat. To může nastat například při prokazování existence dobré víry při rozhodování. Zde by soud mohl rozhodnout, že prokázat nedostatek dobré víry u člena statutárního orgánu musí naopak žalující strana.
Člena statutárního orgánu za porušení povinnosti péče řádného hospodáře stíhají i další právní důsledky. Např. porušením péče řádného hospodáře se mohou členové statutárního orgánu (i jakýkoliv zaměstnanec, jemuž byla svěřena povinnost pečovat o majetek společnosti nebo jeho část) dopustit i spáchání trestného činu porušení povinností při správě cizího majetku. Vzhledem k tomu, že lze tento trestný čin spáchat nejen úmyslně, ale i z nedbalosti, je riziko jeho spáchání členy statutárních orgánů vysoké.
NahoruJak lze spáchat trestný čin porušení povinností při správě cizího majetku neúmyslně?
Jedná se o situaci, kdy člen způsobí škodu společnosti tím, že hrubě poruší povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, např. tím, že se svým povinnostem dostatečně nevěnuje a způsobí škodu “nikoliv malou“. Nutno dodat, že jím způsobená škoda musí být alespoň ve výši 25 000 Kč.
NahoruJak se může statutární orgán (či jeho členové) bránit?
Novinkou je tzv. pravidlo podnikatelského úsudku. Toto pravidlo je ku prospěchu osobám v pozici členů orgánu společností, kteří nesou při svém rozhodování určité podnikatelské riziko. Jeho užití je však omezeno. Člen orgánu musí při svém rozhodování v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu obchodní korporace. V takovém případě je možné využít ochrany tohoto pravidla i v případě, že počínání člena nevede ke zlepšení stavu společnosti, dokonce k jeho zhoršení.
Člen, který nejedná s nezbytnou loajalitou, nebude moci využít ochrany pravidla podnikatelského úsudku. Tento princip je aplikovatelný jak na členy statutárních orgánů, tak i na členy kontrolních orgánů a prokuristy.
Statutární orgán společnosti X posuzuje investici do nového projektu. Buď daný projekt členové statutárního orgánu mohou schválit či nikoliv. Členové orgánu jsou v takové situaci povinni učinit informované rozhodnutí, aby nepoškodili společnost. To je obvykle možné na základě relevantních podkladů, odborných posudků a dalších analýz. Společnost X na základě informací odsouhlasila projekt. O několik let později se ukáže, že investice byla pro společnost značně nevýhodná a došlo k úpadku společnosti. Současní členové orgánu chtějí dokázat, že bývalí členové nejednali s péčí řádného hospodáře. Bývalí členové v takové situaci musí prokázat, že při posuzování projektu učinili informované rozhodnutí (získali dostatek v tom čase dostupných informací a důvodem schválení projektu byl zájem pečovat o majetek společnosti a v maximální možné míře jej rozmnožovat). V případě, že členové orgánu prokážou, že jednali informovaně, nebudou za tuto škodu s přihlédnutím k pravidlu podnikatelského úsudku odpovědni, a to i v případě, že skutečně újmu způsobili.
Zákon pak obsahuje i výjimku pro členy nebo bývalé členy statutárního orgánu, kteří byli do funkce prokazatelně ustanoveni za účelem odvrácení úpadku nebo jiné nepříznivé hospodářské situace a tuto funkci vykonávali s péčí řádného hospodáře. Tyto osoby se nazývají krizoví manažeři. Zákon však blíže nedefinuje, co se rozumí pod pojmem “nepříznivý hospodářský…
